úterý 31. srpna 2010

Moravský kras

Už loni jsem s několika kámoškama vyrazila na dámskou jízdu alias babský vandr, tehdy to bylo do Českého ráje kde jsme si pořádně užily turistiky a poznávání krás přírody i historie, a tak jsme letos uspořádaly již 2. ročník této výborné odpočinkové akce - tentokrát do Moravského krasu.
Punkevní jeskyně i propast Macocha jsou sice zajímavé a nejvíce navštěvované, ale my už jsme je viděly a shodly jsme se na to, že tentokrát si vybereme místa méně známá.
Vchod do Sloupsko-šošůvských jeskyní, před ním skála Hřebenáč
Křížek na vrcholu Hřebenáče
Nedaleko stojí tři skály pojmenované Otec, matka a syn
Jeskyně Kůlna
Během dalších dní jsme navštívily ještě jeskyni Výpustek, která dříve sloužila jako vojenský bunkr, pak jsme byly v jeskyni Balcarka, která má podle mě nejkrásnější krápníkovou výzdobu ze všech, no a taky jsme nezapomněli na Kateřinskou jeskyni, která je sice nejmenší ze všech, ale výzdobu má taky zajímavou.
Chodily jsme hodně pěšky, takže jsme viděly řadu dalších jeskyní, které jsou nepřístupné a tak se dá do nich vejít jen na pár metrů - zajímavá je například Býčí skála, Kostelík, Jáchymka, Hladomorna...
Moravský kras - to ale nejsou jen jeskyně a skály... V lesích okolo Arboreta Křtiny se schovávají pěkně upravené studánky jako je tato, pojmenovaná podle básníku Karlu Klostermannovi

Nedaleko Jedovnice stojí krásně opravený Matuškův mlýn s pěkně rozkvetlou zahrádkou


V Rudicích stojí za to navštívit starý větrný mlýn, ve kterém je malé místní muzeum

Téměř původní zařízení světnice ve mlýně, bylo tam tolik krásných věcí :-)

Na několika domech v Rudicích měli tato krásná keramická domovní čísla

Při návštěvě Moravského krasu určitě každý musí navštívit alespoň některá zajímavá poutní místa s nádhernými kostely, my jsme byly ve Sloupu
A taky ve Křtinách


Jeden den jsme se prošly Boskovicemi a navštívily místní zámek a hrad
Pohled z hradních paláců

A jako poslední jsme si prohlídly zámek v Rájci nad Svitavou

středa 11. srpna 2010

Zakarpatská Ukrajina - Koločava

Vesnice Koločava je pro většinu z nás spojená s osudy Nikoly Šuhaje, které popsal ve své knížce spisovatel Ivan Olbracht. Dnešní Koločava se v některých věcech za ta léta nezměnila... stále ji obklopují divoké hory a lidé musí žít dost skromně...


Kostel, ve kterém několik nadšenců už několik let vytváří muzeum místních tradic, dříve zde komunisté měli muzeum ateismu

Tradiční koločavský kroj

V Koločavě byla tradice, že takovýto vyšívaný ubrus musela před svatbou dát nevěsta své nastávající tchyni jako důkaz své šikovnosti :-)

Používají se například na krášlení Božích muk

U kostela jsou hroby českých četníků, které zastřelil Nikola Šuhaj

Takto vypadají tradiční rusínské hřbitovy

Toto je hrob Nikoly Šuhaje loupežníka a jeho bratra, který zemřel spolu s ním. Na všech hrobech leží takovéto obrácené kýble, do kterých se dávají svíčky, aby nechytla tráva okolo...
V Koločavě jsme jednu noc spali v hospůdce Četnická stanice, kterou provozuje paní Natálka, jejíž dědeček se osobně znal s Ivanem Olbrachtem. Tato energická paní stála za zrodem Muzea Ivana Olbrachta i tradičních Koločavských slavností, které se konají vždy na začátku srpna. Pokud se někdy do Koločavy podíváte, určitě ji navštivte :-)

úterý 10. srpna 2010

Zakarpatská Ukrajina - Polonina Boržava a Polonina Krasna

Pro letošní velké putování jsme si vybrali Zakarpatskou Ukrajinu, která je zajímavá nejen krásnou přírodou, ale i jako symbol starých časů za první republiky. Vlakem jsme dojeli do městečka Volovec a odtamtud si to zamířili přímo na první poloninu s tajemným názvem Boržava.
Nejsou zde značené stezky, jen cesty projeté náklaďáky pověstné ruské značky ZIL a chodníčky prošlapané sběrači borůvek.

V podhůří se ještě tradičně hospodaří, hodně se zde pase a stáda ovcí, kraviček nebo koní potkáte skoro všude.


Toto už je krajina okolo Koločavy, ke které jsme po třech dnech dorazili (z Boržavy jsme sešli do městečka Mižgorje a odtamtud se svezli autobusem - maršrutkou), v těch horách okolo se skrýval pověstný Nikola Šuhaj loupežník.

Druhá z polonin, na kterou jsme se vydali, se jmenuje Krasna. I zde se prohání hlavně vítr, stáda polodivokých koní a hejna krkavců.

Na poloninách kvete i na přelomu července a srpna hodně květin - například zvonky.
A co jsou to vlastně ty poloniny? Říká se tak horám, které jsou na hřebenech travnaté a na jejich úbočích už roste les, tedy v případě ukrajinských polonin skutečný prales.
Krásný horský vratič chocholičnatý.
Jedno ze stádeček koní, které nám zkřížili cestu... nebo my jim?
Po několika dnech jsme sestoupili z krásných hor do vesničky Usť Čorné, odkud jsme zase putovali zpátky k nám autobusy a vlaky přes Tjačevo, Chust a Čop.