pátek 25. srpna 2017

Hledání času minulého

Výprava do míst,
kde jsem vyrůstala,
trocha vzpomínek na 80. léta.
Ostrava se za ty roky, co v ní nežiji, změnila,
ale stopy minulosti jsem nacházela na každém kroku. 

Zbytek starého neonu na obchodňáku,
kde se skrývalo pro nás děti magické hračkářství.

Do centra Ostravy jsme jezdili jen párkrát za rok na nákupy,
říkali jsme, že jedeme "do města".
A tady byl obchod s obuví a kabelkami,
zbyl jen starý nosič neonové reklamy.

Mletí zrnkové kávy v obchodě mě vždycky bavilo,
tento mlýnek jsem už dlouho neviděla.


Skleněné mozaiky,
přitisknutá obličejem na ně jsem pozorovávala třpyt slunce v kamíncích.


Některé byly na blízké pozorování moc vysoko.


Panelák, ve kterém jsme bydleli,
náš vchod jako jediný není zateplený a unikl tak
barevnému šílenství. Prozatím.

Smaltované cedule jsou pořád stejné.


Vítkovické nádraží,
zdevastovaná perla bruselského stylu.




A teď něco z toho nového,
co se mi moc líbí,
nechci se dívat jen zpět.
Socha svaté Hedviky na Slezskoostravském hradě
a výzdoba sloupů nového Divadla loutek




2 komentáře:

  1. Ostrava je pro mě velká neznámá, díky za fotky
    Pavel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I já jsem tam teď poznávala nová místa :-)

      Vymazat